Jsem u toho, když se mluví, ale neslyším...
Zkoušeli jste někdy pozorovat rozhovory kolem vás jako nezaujatý pozorovatel? Sledovali jste se někdy, jak rozmluva probíhá? A hlavně jak reagují obě strany na svoje sdělení?
Stalo se vám někdy, že jste mluvili a sdělovali svoje myšlenky, partner v rozhovoru u toho sice byl, ale neslyšel? Asi docela známý pocit, že? Jenže čím to je? A také věřím, že sami jste tuhle situaci zažili obráceně, když jste naslouchali nebo měli naslouchat protistraně.
A vzpomenete si, co se vám v ten moment honilo hlavou? Vsadím se, že v tu chvíli už jste si formulovali svoji odpověď. Protože přeci k tomu tématu také máte co říct! To znám, to vím, něco podobného už jsem také zažil a tohle se stalo, takhle jsem to vyřešil a tak dále. Že nejsem daleko od pravdy?
A pak se to opakovalo i u vašeho partnera v daném rozhovoru. Sotva jste domluvili, už měl připravenou odpověď nebo reakci na vaše sdělení. A také se vsadím, že velmi často pak ta reakce na vaše sdělení pokračovala ve stylu: "JÁ jsem..., JÁ bych..." a vy jste měli pocit, že kus vaší myšlenky někam zapadl, ztratil se a vy jste byli rozmrzelí z toho, že druhá strana reagovala něčím, kde bylo samé JÁ, JÁ, JÁ. Zkusme se zamyslet, jak jsme na tom my sami. Ono to pak totiž zní, jako by nás ta druhá strana ani nevnímala. Byla u toho, když se mluvilo, ale neslyšela.
Zkraje už jsem psal, že tyto momenty silně vnímám, protože v koučovací praxi je jeden velmi důležitý a silný prvek - PŘÍTOMNOST. Ne jen ta kolem nás, ale to samotné tady a teď pro danou situaci, pro tento moment, pro toho konkrétního člověka, pro tu specifickou energii, která se vytvoří a je možné vnímat toho druhého plně tak, aby se neztrácely kousky myšlenek, ale aby vnímání bylo oboustranné a plné. A co na tom, že zrovna nebudete mít připravenou tu "svoji" odpověď hned, jakmile váš partner domluví. Aspoň budete mít víc času na zamyšlení se a dokončení toho svého sdělení, které nebude prvoplánově o prezentaci svého JÁ, ale bude to o společném sdílení myšlenek v PŘÍTOMNOSTI.